Home ] Up ] The Controversy ] Online Books ] Study the Word! ] GOD's Health Laws ] Religious Liberty ] Links ]

 

41. Země v sutinách


"Jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny... V poháru, který připravovala, připravte pro ni dvojnásob; kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a žalu. Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a neokusím smutku - proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil. Pak nad ní budou naříkat a bědovat králové světa, kteří s ní smilnili a hýřili ... z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou naříkat: Běda, běda, ty veliký Babylóne, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!" (Zj 18,5-10)

"Kupci země" - kteří "bohatli z její rozmařilosti" - "z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou plakat a naříkat: Běda, běda, tak veliké město, které se oblékalo do kmentu, purpuru a šarlatu, které se zdobilo zlatem, drahokamy a perlami - a v jedinou hodinu je zničeno takové bohatství!" (Zj 18,11.3.15-17)

Takový trest postihne Babylón, až se projeví Boží hněv. Babylón naplnil míru své nepravosti, dozrál. Babylón je zralý pro zkázu.
Když Boží hlas změní úděl vykoupených, lidé, kteří ztratili všechno ve velkém životním zápasu, prožijí strašné probuzení. V době, kdy Bůh nabízel svou milost, je satan zaslepil svými klamy, a oni omlouvali svůj hříšný život. Bohatí byli pyšní na to, co mají, víc než lidé, kterým se tak dobře nedařilo. Bohatství však získali přestupováním Božího zákona. Nesytili hladové, neoblékali nahé, nejednali spravedlivě, neoblíbili si milosrdenství. Šlo jim o vlastní povyšování a o pocty od ostatních lidí. Nyní jsou zbaveni všeho, co tvořilo jejich velikost, jsou chudí a bezmocní. S hrůzou budou sledovat, jak padají modly, kterým dali přednost před Stvořitelem. Prodali své duše za pozemské bohatství a světské radosti a nesnažili se zbohatnout v Božích očích. Proto jejich život skončil nezdarem. Zábavy jim zhořknou, jejich poklady budou bezcenné. To, co celý život budovali, padne během okamžiku. Bohatí budou oplakávat zkázu svých nádherných domů a ztrátu svého zlata a stříbra. Jejich nářek však přehluší obava, že sami zahynou spolu se svými modlami.

Bezbožní budou hořce litovat, ne toho, že hříšně zanedbávali Boha a své bližní, ale toho, že Bůh zvítězil. Budou naříkat, že to tak dopadlo, nebudou však litovat toho, že byli bezbožní. Použili by všechny prostředky, jen kdyby mohli zvítězit.

Sledovali, jak právě ti lidé, kterým se posmívali a chtěli je zničit, prošli bez újmy morem, pohromami a zemětřesením. Bůh, který je pro přestupníky svého zákona zničujícím ohněm, je pro svůj lid bezpečným útočištěm.

Duchovní, kteří obětovali pravdu, aby získali přízeň lidí, nyní poznají, čemu učili a jaký vliv to mělo. Ukáže se, že vševědoucí oko je sledovalo, když stáli za kazatelnou, když kráčeli po ulicích, když při různých příležitostech jednali s lidmi. Každý citový projev, každý napsaný řádek, každé pronesené slovo, každý čin, který ukolébává lidi ve falešné jistotě, byl zasetým semenem. Pak uvidí ve zničených a ztracených životech lidí kolem sebe, jakou to přineslo žeň.

Pán prohlásil: "Těžkou ránu dcery mého lidu léčí lehkovážnými slovy: Pokoj, pokoj! Ale žádný pokoj není." "Mučíte srdce spravedlivého podvodem, zatímco já jsem ho nechtěl zarmucovat, a posilujete ruce svévolníka, aby se neodvrátil od své zlé cesty a nebyl zachován naživu." (Jr 8,11; Ez 13,22)

"Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce, které pasu... Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám." "Kvilte, pastýři, a úpějte, válejte se v prachu, vznešení vůdcové stáda! Vaše dny se naplnily, půjdete na porážku, rozpráším vás... Pro pastýře nebude žádného útočiště, nebude úniku pro vznešené ochránce ovcí." (Jr 23,1.2; 25,34.35)

Duchovní i ostatní lidé poznají, že neudržovali správný vztah k Bohu. Poznají, že se vzbouřili proti Autorovi dokonale spravedlivého a správného zákona. Tím, že nerespektovali Boží předpisy, způsobili mnoho zla, nedorozumění, nenávisti a nepřátelství, až se celá země stala jedním velkým bojištěm, jedním semeništěm zkázy. Takový pohled se naskytne lidem, kteří zavrhli pravdu a oblíbili si blud. Lidská mluva nedokáže vyjádřit, jak budou potom neposlušní a nevěrní lidé toužit po tom, co navždy ztratili - po věčném životě. Ti, které svět ctil, protože byli nadaní a výřeční, pak pochopí všechno v pravém světle. Uvědomí si, o co se neposlušností vůči Bohu připravili, padnou k nohám těch, jejichž věrností pohrdali a jimž se vysmívali, a vyznají, že je Bůh miloval.

Lidé poznají, že byli oklamáni. Vzájemně se budou obviňovat, že se přivedli do záhuby; všichni budou ale svorně proklínat své náboženské učitele. Nevěrní duchovní pastýři jim předpovídali příjemné věci. Vedli své posluchače, aby nebrali vážně Boží zákon a pronásledovali ty, kdo ho zachovávali. Nyní však budou tito falešní učitelé zoufale před ostatními lidmi vyznávat, že šířili bludy. Zástupy lidí budou zuřit. Budou volat: "Jsme ztraceni, a vy jste zapříčinili naši záhubu," a obrátí se proti falešným pastýřům. Lidé, kteří je kdysi nejvíce obdivovali, je budou nejvíce proklínat. Stejné ruce, které jim kdysi kladly na hlavu vavříny, je budou chtít nyní zničit. Zbraně, které měly pobít Boží lid, budou použity k zničení jejich nepřátel. Všude budou zuřit boje a krveprolévání.

"Hukot vřavy dolehne až do končin země, neboť Hospodin vede spor s pronárody, soudí se sám s veškerým tvorstvem, svévolníky vydá meči." (Jr 25,31) Šest tisíc let trval velký spor. Boží Syn a jeho nebeští poslové bojovali proti knížeti zla, aby lidi varovali, poučili a zachránili. Všichni se už rozhodli; bezbožní se spojili se satanem v jeho válce proti Bohu. Nadešla chvíle, aby Bůh obhájil vážnost svého pošlapaného zákona. Spor už nevede jen se satanem, ale také s lidmi. "Hospodin vede spor s pronárody; ... svévolníky vydá meči."

Bůh vložil znamení vysvobození na všechny, "kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se ... páchají". Nyní vystoupí anděl smrti, kterého v Ezechielově vidění představují muži se smrtícími zbraněmi, a dostává rozkaz: "Starce, mladíka, pannu, děti i ženy zabíjejte, šiřte zkázu. Nepřistupujte však k nikomu z těch, na nichž je znamení. Začněte od mé svatyně!" Prorok poznamenává: "I začali od starších, kteří byli před domem." (Ez 9,1-6) Dílo zkázy začne u lidí, kteří se vydávali za duchovní strážce národa. Falešní strážci padnou jako první. Tady už nelze projevovat lítost nebo soucit. Muži, ženy a děti, všichni zahynou.

"Hospodin vychází ze svého místa, aby ztrestal nepravost obyvatel země. I odhalí země krev prolitou na ní a nebude již přikrývat povražděné." (Iz 26,21) "A toto bude porážka, kterou Hospodin připraví všem národům, jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: tělo jim shnije ještě vstoje, oči jim shnijí v důlcích a jazyk jim shnije v ústech. V onen den je Hospodin uvede do zmatku tak velikého, že jeden bude chytat druhého za ruku, ale ta ruka se pozvedne proti ruce přítelově." (Za 14,12.13) V šíleném boji jejich vášní a vylitím nezředěného Božího hněvu padnou bezbožní obyvatelé země - kněží, vládci a lid, bohatí i chudí, vysoce postavení i prostí. "Ti, které Hospodin v onen den skolí, zůstanou ležet od jednoho konce země ke druhému. Nebude se nad nimi naříkat, nebudou sebráni, nebudou pohřbeni." (Jr 25,33)

Při příchodu Ježíše Krista budou bezbožní odstraněni s povrchu celé země - Pán je zabije dechem svých úst a zničí je svým slavným příchodem. Pán Ježíš uvede svůj lid do Božího města a země zůstane pustá. "Hle, Hospodin vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele." "Země bude zcela vypleněna a vyloupena; toto slovo promluvil Hospodin: "Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu. Proto pozře zemi prokletí, kdo v ní přebývají, budou pykat; proto obyvatelé země zajdou v žáru." (Iz 24,1.3.5.6)

Celá země bude vypadat jako poušť. Zříceniny měst a vesnic zničených zemětřesením, vyvrácené stromy, rozeklané skály vyvržené mořem nebo vytržené ze samé země, budou roztroušeny po jejím povrchu, propasti budou označovat místa, kde byly vyvráceny hory ze svých základů.

Pak nastane událost, na kterou symbolicky ukazoval poslední slavnostní úkon Dne smíření. Když skončila služba ve svatyni svatých a hříchy Izraele byly krví přinesené oběti ze svatyně odstraněny, byl před Hospodina předveden živý kozel a velekněz vyznal před celým shromážděním "všechny nepravosti Izraelců a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vložil je na hlavu kozla" (3 M 16,21). Podobným způsobem, až bude ukončeno dílo smíření v nebeské svatyni, budou před Bohem a nebeskými anděly a před zástupy vykoupených vloženy hříchy Božího lidu na satana. Bůh prohlásí, že satan zavinil všechno zlo, protože k němu naváděl. Jako byl kozel vyhnán do neobydlené země, tak bude satan vypovězen na neobydlenou a pustou zemi.

Kniha Zjevení předpovídá vypovězení satana a zničení země, a říká, že tento stav potrvá tisíc let. Proroctví vykresluje druhý příchod Pána Ježíše a zničení bezbožných, a pak uvádí: "Tu jsem viděl, jak s nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn." (Zj 20,1-3)

Z jiných částí Písma vyplývá, že výraz "propast" znamená zemi v pustém a temném stavu. Když Bible popisuje, jak země vypadala "na počátku", říká, že "byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma" (1 M 1,2). Proroctví naznačují, že se do toho stavu alespoň částečně vrátí. Při pohledu do budoucna na veliký Boží den, prorok Jeremiáš zvolal: "Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Viděl jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají. Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo. Viděl jsem, a hle, z vinice je poušť, všechna města jsou podvrácena." (Jr 4,23-26)
Zde bude satan se svými pomocníky žít po tisíc let. Bude omezen jen na zemi a nebude mít přístup na jiné světy, aby tam pokoušel a obtěžoval bytosti, které do hříchu nepadly. V tomto smyslu bude satan svázán. Nebude mít nikoho, na kom by mohl zkoušet svou moc. Nebude moci nikoho svádět a ničit, což bylo po mnoho staletí jeho jediným potěšením.

Prorok Izaiáš, který ve vidění sledoval satanovo svržení, volal: "Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů!... V srdci sis říkal: Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy..., s Nejvyšším se budu měřit. Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! Kdo tě uvidí, budou se dívat a divit: To je ten muž, který zneklidňoval zemi a otřásal královstvími? Svět měnil v poušť, bořil jeho města, vězně nikdy nepropouštěl domů." (Iz 14,12-17)

Po šest tisíc let satan svou vzpourou "zneklidňoval zemi". "Svět měnil v poušť, bořil jeho města." A "vězně nikdy nepropouštěl domů". Po šest tisíc let zavíral do svého vězení Boží lid a držel by jej jako vězně navždy; Kristus však láme jeho okovy a vězně osvobozuje.

I bezbožní jsou nyní vyňati ze satanovy moci, takže satan zůstává jen s anděly, kteří se přidali na jeho stranu, aby si uvědomil, jakou kletbu přinesl hřích. "Všichni králové pronárodů, všichni leží slavně ve svých hrobkách, ale tebe pohodili mimo hrob jak ohavný výhonek..., nebudeš připojen k nim v hrobě. Vždyť jsi ničil vlastní zemi, vlastní lid jsi vraždil." (Iz 14,18-20)

Po tisíc let bude satan bloudit po zpustošené zemi a pozorovat následky své vzpoury proti Božímu zákonu. V té době bude prožívat hrozné utrpení. Po svém pádu do hříchu horečnatě pracoval a neměl čas přemýšlet. Pak bude zbaven moci a ponechán, aby přemýšlel, jakou úlohu hrál od chvíle, kdy se vzbouřil proti Boží vládě, a aby s hrůzou očekával budoucnost, kdy bude muset trpět za všechno zlo, které napáchal, a bude potrestán za hříchy, k jejichž spáchání lidi navedl.

Božímu lidu přinese zajetí satana štěstí a radost. Prorok napsal: "V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, proneseš o babylónském králi (který zde představuje satana) pořekadlo: Jak pominul poháněč...! Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců, jež zběsile bilo národy ranami bez ustání, hněvivě vládlo pronárodům nezkrotným pronásledováním." (Iz 14,3-6)

Během těchto tisíci let mezi prvním a druhým vzkříšením bude probíhat soud nad bezbožnými. Apoštol Pavel hovoří o tomto soudu jako o události, ke které dojde po druhém příchodu Ježíše Krista. "Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí." (1 K 4,5) Prorok Daniel napsal, že když přišel Věkovitý, "soud byl předán svatým Nejvyššího" (Da 7,22). V té době budou spravedliví panovat jako Boží králové a kněží. Apoštol Jan v knize Zjevení napsal: "Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud." "Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let." (Zj 20,4.6) Právě v této době "Boží lid bude soudit svět," jak předpověděl apoštol Pavel (1 K 6,2). 
Vykoupení budou spolu s Kristem soudit bezbožné, jejich činy budou porovnávat s knihou zákona, s Biblí, a každý případ rozhodnou podle toho, jak onen člověk na světě žil. Pak každému vyměří trest podle jeho činů a zaznamenají jej k jeho jménu v knize smrti.
Kristus a jeho lid budou soudit také satana a anděly, kteří se přidali k satanovi. Apoštol Pavel napsal: "Nevíte, že budeme soudit anděly?" (1 K 6,3) A Juda prohlásil, že "anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu" (Ju 6).

Po uplynutí tisíce let nastane druhé vzkříšení. Tehdy budou vzkříšeni z mrtvých bezbožní lidé a postaví se před Boha, aby přijali vynesený rozsudek. Kniha Zjevení popisuje vzkříšení vykoupených a dodává: "Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší." (Zj 20,5) Prorok Izaiáš o bezbožných lidech napsal: "Budou sebráni, jako je sebrán vězeň do jámy, a budou zavřeni pod zámek; po mnohých pak dnech budou potrestáni." (Iz 24,22)